Ačkoli kroniky TJ uvádějí, že se hokejisté přidružili tehdy pochopitelně ještě k A.F.K. Vršovice až v roce 1916, můžeme směle tvrditi, že skutečným prvopočátkem hokejového klubu byl prosinec 1907, ze kterého je známa první oficiální zmínka o tréninku hokejistů v rámci A.F.K. Vršovice. O necelý měsíc později je již znám i první doložený match, byť i jen mezi I. A II. Teamem vršovického oddílu s divokým výsledkem 15:7. Zatímco o klokanu ve znaku a názvu Bohemians si mohla tehdejší generace nechat jen zdát, je dobře doloženo, že již tehdy oddíloví členové vyznávali zelenobílou barevnou kombinaci. Dle uvedených termínů je jisté, že oddíl byl založen jako bandy-hockey , na ledě se zahnutými holemi a míčkem. Neplést si s pozemním hokejem, jak ho známe dnes.

Další doložitelné zprávy o hokeji organizovaném v zelenobílých barvách AFK se pak vskutku vztahují až právě k letopočtu 1916, zde však šlo o hokej bezledový, byť jako alternativa v počtu 7+1 hráčů na každé straně, na škvárových či antukových hřištích malých rozměrů, která se i tehdy běžně nazývala „bandy“. Po celá dvacátá léta pak hokejový odbor patřil mezi nejlepší v republice a v roce 1922 dobývá titulu mistra Čsl.svazu hokeyového v bandy.

Na konci této dekády se pak konečně začíná provozovat „kanada“, jak se nazývala varianta s pukem. A tak byli už Bohemians (s „přídomkem“ AFK Vršovice) zaregistrováni jako 33.hokejový klub v Čechách.

První hokejové sezóny nebyly pro „již nefalšované ledové klokany“ z mnoha příčin právě nejúspěšnější, byť již v druhém roce své existence dokázali porazit mj.i tým 1.ČLTK. Ani to však nepostačilo k lepším zítřkům, spíše naopak. Nejlepší hráči odcházeli za lepším a senioři oddílu ani jedenkráte nefigurovali mezi elitou. Klubové vavříny tak obstarávaly především mládežnická družstva. Dorostenci byli v 50. a 60. letech permanentními účastníky ligových soutěží a junioři na jaře 1963 dokonce sahali po mistrovském titulu, aby nakonec skončili na stříbrné příčce.

skupinové foto většiny našich stříbrných medailistů ze sezóny 1962/63

Výkonnostní růst hokejistů z oddílu vždy silně limitovala neexistence vlastního zimního stadiónku s nezbytným zázemím, jakkoli je třeba na tomto místě podotknout, že až do roku 1931 a otevření ZS Štvanice neexistovala v republice ani jedna umělá ledová plocha! Třebaže kdysi měl oddíl vlastní kluziště na upravených tenisových kurtech u Voláka od roku 1937. S postupem času se však spoléhat na přírodní led příliš nedalo a tak klub využíval Štvanici pro důležité soutěžní zápasy. Jako první sezónu, kdy lze o Štvanici jednoznačně hovořit jako o domácím ledu je až ročník 59/60. Tento fakt trval až do konce 90.let, ve kterých dostal oddíl stadion dokonce do správy, jenže přislíbený australský sponzor, na jehož základě byla Bohemka upřednostněna před 1.ČLTK, peníze neposkytl a Klokani byli magistrátem správcovství v roce 1998 zbaveni. Ostatní historické pokusy o vlastní zimáček byly zmařeny buď nedostatkem financí, a nebo , a to je ještě smutnější, nepřízní úředníků.

Následkem všeho zaniká mládež a na přelomu století družstvo mužů kočuje v Edenu, Mělníce, Letňanech, Černošicích a posléze v Neratovicích, kde je v roce 2005 v zuboženém stavu objevují fanoušci fotbalových Klokanů a díky založenému občanskému sdružení IHC Bohemians o.s. tenkrát klub s pomocí oddílu ledního hokeje sanují a přesouvají na delší dobu na smíchovskou Nikolajku. Zde se oddílu daří navázat na přebornické úspěchy a přilákat nejen nové hráče , ale i diváky do ochozů a dvakráte se bez úspěchu pokouší o postup do třetí nejvyšší republikové soutěže. Po jednoznačné a trvalé dominanci v Pražském přeboru, a s jeho upadající kvalitou, přicházejí s návrhem o sloučení s Libereckým krajským přeborem. ČSLH to v tu chvíli zamítá, aby o pár let později sloučili Prahu se Středočeským přeborem. Ledoví klokani však jsou neústupní a s azylem ve velké holešovické hale „Sparta“ úspěšně absolvují Liberecký krajský přebor. Nicméně kádr zestárl a kočování spojené s enormními náklady na ledové plochy si vybraly svou daň. A tak Bohemians dobrovolně opustili ČSLH a rozhodli se jít vlastní cestou. Nicméně oddíl je zachráněn a díky nadšení jednotlivců funguje v omezeném režimu až do dnešních dní s nadějí, že se jednou společnými silami odrazí opět k důstojnější budoucnosti.

Historie ve výsledcích a fotografiích

V historii můžeme sledovat vesměs marné snažení o posun do vyšších tříd, kopu smůly, přízeň i nepřízeň různých reorganizací. Poválečnou účast v divizi (tehdy 2.nejvyšší soutěž),ale stále jen na župní úrovni, strmý propad na samé soutěžní dno v letech padesátých v rámci tzv. Tyršova kraje, éru pod názvem Železničáři, spásný zásah ČKD i sezóny po té, co se metropolitní krajská soutěž rozdělila na městskou a venkovskou a a kdy se název klubu změnil na krajně nepopulární Spartak Stalingrad.

Městský přebor vzniklý v sezóně 53/54 a v roce 1959 hokejisté konečně dosáhli na příčku nejvyšší, ve 3.nejvyšší soutěži si coby nováček vedli obstojně, bez starostí o sestup.

tým jenž pro Bohemku premiérově vybojoval 3.”republikovou” soutěž

Po 3 sezónách však hokejisté zažívají o to větší pád. A až na ojedinělé výjimky se v pražských soutěžích potáceli celou svou existenci, byť pár republikových momentů ještě zažili. Především v sezóně

V roce 1994 skončili v třetí nejvyšší soutěži na 10.místě, čímž se prakticky stali po Spartě a Slávii třetím nejlepším seniorským týmem v Praze! To za zelenobílé naskočila i další legenda československého hokeje Evžen Musil. To však byla labutí píseň a sen o delším setrvání v elitních ligách se rozpadal ruku v ruce s rozpadající se Štvanicí. Naděje trvala pouhé tři sezóny.

Tak jako po skoro každém sestupu se objevila hrozba zániku oddílu. Tým dvě sezóny živořil ve spodních patrech přeborové tabulky a teprve příchod množství hráčů ze zaniknuvšího slavného 1.ČLTK znamenal obrat k lepšímu. Na konci milénia se zablýsklo na lepší časy, klub našel sponzora a ledoví klokani si po řadě let konečně připsali alespoň městský primát, jenže neúspěch v baráži o vyšší ligu zapříčinil odchod sponzora.

V ročníku 2001/02 ještě dokázali ledoví klokani zopakovat prvenství v přeboru, ale třebaže v předkole kvalifikace smetli západočeské Apollo Kaznějov, do barážové skupiny již z ekonomických důvodů ani nenastoupili. Na druhdy tak úspěšný mládežnický hokej s hlavičkou Bohemians zbyly jen nostalgické vzpomínky, z někdejšího „B-týmu“ vznikl největší (a poněkud paradoxně, leč logicky, i nejnesmiřitelnější) rival pod názvem Spei-výfuky. Začala léta strádání a mimopražských azylů týmu s klokanem na prsou, přičemž je s podivem, že za těchto podmínek „naši“ borci dokázali ještě potřikráte vyšplhat na medailové příčky. Když už to s Bohemians (a s celým pražským seniorským hokejem) vypadalo zle nedobře, objevili veřejností pozapomenutou metropolitní soutěž fanoušci klokanů a dali jí nový náboj – ale to už je jiný příběh, jenž prakticky trvá dodnes, byť z kdysi nadšených fanoušků zbylo jen torzo. Nicméně na rozdíl od slavných LTC Praha, ČLTK Praha a mnoha dalších týmů Ledoví klokani stále ještě dýchají….

tým ledových klokanů reprezentující již “éru” fanouškovského IHC…